16. března 1930 Třebíč

Patří k čelním představitelům evropské poválečné vlny Nové figurace, která reagovala na hlubokou krizi lidských hodnot a pocity odcizení. Představuje radikální odpoutání od realistického zobrazení a interpretuje vnitřní reflexi umělce v konfrontaci se sociálními a existenciálními katastrofami moderní doby. Stal se jedním z mála českých umělců, kteří obstáli na světové výtvarné scéně a významem ho lze ve Francii zařadit vedle jmen jako Alfons Mucha, František Kupka, Josef Šíma nebo Jiří Kolář